6. mistrovství evropy historických modelů letadel se původně mělo konat v roce 2008 v Maďarsku, ale kvůli náhlému úmrtí prezidenta maďarského SAM klubu bylo přesunuto do italského Vale Gaffaro.

Našemu klubu se podařilo do odjezdu dokompletovat další 3 modely (Rhön, Sluka a Le TaxiVI), takže jsme odjížděli se sedmi soutěžními větroni. Téměř 900 km dlouhá cesta proběhla v noci ze středy na čtvrtek bez problémů. V brzkých ranních hodinách jsme postavili náš stanový tábor, dopoledne proběhla registrace soutěžících a kontrolní měření vysílačů. Odpoledne jsme sestavili modely a provedli s nimi několik zkušebních letů. Byl jsem dost v šoku, že létání probíhalo absolutně „neřízeně“ - jsem zvyklý, že u nás na každém plácku, kde se sejde víc než 4 modeláři funguje kolíčkový, vizitkový, nebo podobný systém přehledu létajících kanálů. Navečer jsme se zajeli vykoupat k asi 3 km vzdálenému moři. Pro některé z nás to bylo vůbec prvmí vkročení do slané vody.

Pátek patřil naší kategorii větroňů OTVR a kategorii Nostalgie. Vzhledem k tomu, že většina našich hochů létala takto „naostro“ vůbec poprvé a na 7 modelů jsme měli na vytahování pouze jeden silon (druhý se po prvních startech nerozmotatelně zasukoval) a ke všemu se přidala nepřízeň počasí (časté přeháňky), byl dost boj všechny lety zvládnout odlétat (vcelku by mě zajímalo, kolik jsem za ten den nachodil – naběhal po letišti kilometrů). Velkou komplikací také byla značně vzrostlá turkyň (někteří nevěděli, že se tak u nás říká kukuřici), v níž také nějaký ten náš model skončil a jeho následné hledání nebylo vždy jednoduché (zde musím poděkovat kamarádům od Dvořákových Špejličkářů, kteří nám pomohli s nalezením ulétnuté Sluky). Vůbec jsem nepochopil (možná za to může má neznalost cizích řečí), jak měl soutěžící tušit, jak dlouho budou jednotlivá kola trvat a tím pádem, kolik máme ještě času, abychom stihli všichni vše odlétat. Myslím, že nějaké jednoduché odpočítávadlo času by pomohlo nejen mě. Nakonec jsme zvolili, s našimi hochy, myslím dobrou taktiku: chodili jsme na start postupně, po cca 5 minutových intervalech, aby vždy byl čas po předešlém startu silon vytáhnout z kukuřice a vrátit do místa startu, aby další startující stihnul, po vyzvednutí kolíku s kanálem, ve stanoveném termímu (5 minut) odstartovat. Hned po přistání (po odevzdání kanálového kolíku) šel každý pomáhat těm, kdo ještě neletěli.

 

Samozřejmě při takovémto způsobu létání jsme vůbec neměli prostor jakkoli taktizovat – čekat na vhodnější počasí, volnější letištní plochu atd. Prostě někdo létal za deště a naopak někomu to parádně nosilo (Michalovo maximum). Nakonec jsem si vcelku oddechnul, že jsme všichni vše odlétali, nic nerozbili a ulétnutý model našli. To, kdo od nás zkončil na jakém místě výsledkové listiny, nakonec pro mě nebylo až tak důležité. S našimi malými modely, startovanými pouze na 100 metrovém silonu, stejně na „bednu“ nemáme a tak Michalovo 12-té místo a nejlepší Čech (Moravák), je pro nás velkým úspěchem.

Páteční večer patřil odpočinku, vaření a doplňování organizmů tekutinami.

 

Sobotní probuzení do lijáku, který začal již někdy v noci, bylo pro všechny velkým zklamáním. Moc jsem se těšil, jak budu celý den odpočívat a bavit se pozorováním soutěží - hlavně v kategorii Texaco. Ale vše bylo jinak. Neustávající déšť nakonec natolik otrávil mé klubové kolegy, že se rozhodli vše zbalit a jet domů. Nezbylo mě nic jiného, než také naložit naše auto a jet s nimi – nechtěl jsem tak dlouhou cestu absolvovat sám, přece jen kdyby se něco přihodilo... Nakonec jsem přece jen tohoto rozhodnutí litoval - nejsem moc zvyklý ponocovat a cesta přes celou noc byla pro mě na pokraji únosnosti. Nemluvě o tom, že jsem se moc těšil na krásnou přírodu při přejezdu Alp (pro člověka z moravské roviny je to dosti exotika), který jsme nakonec absolvovali opět potmě, stejně jako při cestě do Itálie. Zpáteční cestu jsme si trošku „okořenili“ krátkou procházkou po pláži v městečku Chioggia.

Příští rok by mělo být toto ME v mnohem blíže vzdáleném Německu a tak doufám, že se nám opět zadaří vyšetřit čas a nějaké ty penízky, abychom se tam také podívali. Z.S.

 

FOTOgalerie