2. MČR historických modemů se v roce 2015 konalo na letišti mělnických modelářů, mezi obcemi Jelenice a Vavřineč.

Stejně jako na MSR v Očové, tak i na tuto soutěž jsem se z našeho klubu vydal opět sám, s modely Rosita, Sup, Pluto, Můra a Jasco Flamingo. Téměř 270 km dlouhá cesta proběhla v brzkých pátečních hodinách naprosto bez problémů a po registraci, uvítání a brífingu se již dopoledne začalo létat. Já jsem měl v plánu odlétat po šesti startech s větroni Rosita a Sup, což se zpočátku, vzhledem k dostatečnému časovému prostoru zdálo být v pohodě. Ovšem, pokud je na to člověk úplně sám, záhy zjistí, že z pohodového létání se brzy stává boj s časem a s únavou. Takže nakonec žádné velké výkony, jen jedno první Supovo maximum v jeho „životě“.

Shodou okolností probíhalo stejný víkend v nedalekém Mšeně neoficiální setkání příznivců malých Fiatů – mých kamarádů a tak jsem nemusel bivakovat na ploše letiště, ale přijal jsem jejich pozvání a večery jsem trávil a přespával v příjemném prostředí chalupy jednoho z fiaťáků. Cestou do tohoto městečka jsem se zastavil okouknout nějaké, v tomto kraji dříve hojně obývané skalní domky.

V sobotu se vyplnila předpověď rosničkářů a přišlo tropické vedro. Už jen pobyt na přímém slunci na otevřené ploše letiště byl sám o sobě nadlidský výkon. Postavil jsem altán a byl rád, že v tomto horku létám pouze kat. ½ TEXACO – Můru. Při prvním startu jsem špatně naladil motor, další dva lety se povedly a jejich součet vypadal velice nadějně. Ovšem při posledním čtvrtém letu to horko COXíka přestalo bavit po cca 20 vteřinách chodu a bylo po nadějích.

Nedělní kategorii OTMR-AB jsem měl v plánu s Plutem létat spíše „do počtu“, protože je to éro nevylétané a stále u něj bojuji s optimálním nastavením. O to větší překvapení bylo, že jeden let se mě podařil zalétnout až téměř na hranici maxima (8 min.).

Nejvíce jsem se při celém MČR těšil na královskou kategorii velkých motoráků – TEXACO. Nejen proto, že jsem se před odjezdem na tuto akci konečně dostal k tomu, abych provedl na Flamingu úpravy pro posunutí těžiště trošku dozadu pro zlepšení kluzu v bezmotorové fázi letu, kde měl tento model velké rezervy, ale také z důvodu odlišnosti pravidel pro tuto soutěž od pravidel evropských, podle kterých se většinou létá na Moravě a na Slovensku. Maximální letový čas je totiž zkrácený z 30 min. na polovinu a tím pádem bylo velice pravděpodobné, že bych se poprvé, co tuto kategorii létám, mohl bez problémů dostat do rozlétávání. Předpoklad se splnil a 15 minut se mi povedlo s velkou rezervou zalétnout hned prvním startem. Podobně úspěšní byli další čtyři piloti a tak se odpoledne na startovní čáru na rozlétávání postavilo vedle sebe pět modelů – velice zajímavá podívaná. Všem se podařilo nastartovat motory a úspěšně vzlétnout v daném tříminutovém pracovním čase. Velice brzy bylo jasné, že nikde není nějaká výrazná termika a tím pádem bude rozhodovat motorová výdrž, na kterou jsem vsadil při nastavení motoru Flaminga. Tato strategie se vyplatila a Flamingo po patnácti minutách přistávalo jako poslední. Měl jsem radost, že se mi podařilo přesvědčit „nevěřící Tomáše“, že TEXACO se dá úspěšně létat i s jiným detonačním motorem než MVVS 10 a dokonce i s fixní kompresí. Také od několika kolegů se mi dostalo uznání, že se mi podařilo přelétat s kabinovým modelem ostatní soutěžní speciály.

Kolem druhé hodiny odpolední, po vyhlášení výsledků tohoto dne a po oficiálním ukončení soutěže jsem se sbalil a vydal k domovu. Po cestě jsem se na chvíli zastavil okouknout zámek Liblice, osvěžil jsem se v Labi na bývalém koupališti v Kostelci nad Labem a v Klánovicích jsem pozdravil rodinku kamaráda z vojny.

(Z.S.)

Fotogalerie Miroslava Dvořáčka

FOTOgalerie