Soutěž, které se zúčastňuji již několik roků se poslední roky konávala v blízkosti letiště Očová. Letošní termín narušil letecký den SIAF 2019 na letišti Sliač, které se nachází nedaleko Očové a tak byl v tradičním termínu (první srpnový víkend) uzavřený letový prostor v širokém okolí.

MSR se přesunulo na následující víkend a na letiště u Dunajské Stredy, což pro nás byla vcelku příznivá změna z důvodu mnohem menší cestovní vzdálenosti.

Akce se zúčastnilo 52 soutěžících se 125 modely (Slovensko, Česká republika, Maďarsko).

Z našeho klubu jsme se na tuto soutěž vydali pouze dva - já a Robert, s celkem šesti modely. V době žní a dovolených na nějaké přípravy moc nebyl čas a tak jsme jeli spíše na "společenskou událost" s nadějí - "co kdyby"?!

Oba soutěžní dny panovalo na letišti nesnesitelné vedro  - teploty přes 30oC a tak nebylo moc chutí na nějaké taktizování. Větroně jsme nějak "odskákali" v sobotu dopoledne s vypětím všech sil  - občas to letělo lépe, jindy hůře, radost nám oběma udělaly poslední lety, kdy jsme si zalétli po jednom maximu. Sobotní odpoledne jsme s Robertem věnovali kategorii 1/2Texaco - motoráčky poháněné motory COX. Narozdíl ode mne, zvládnul Robert doma před odjezdem na soutěž vyměnit motor, který na ME v Maďarsku zlobil. V kombinaci s výborně létajícím modelem Westender se to projevilo velice slušnými letovými časy, z nichž sice pouze jeden dosáhnul maxima, ale vzhledem k tomu, že se většina ostatních soutěžících trápila s nastavením těchto malých motorků při tak vysokých teplotách, stačili překvapivě Robertovy časy na nádherné druhé místo v této kategorii. Mě musela stačit "bramborová" medaile.

Na neděli nám zbyla "velká" Texaca. Malý Robertův Super Brigadier není za běžných podmínek konkurence schopný, ale svému Flamingu jsem věřil. Ranní motorová zkouška na obvyklé nastavení karburátoru proběhla bez problémů, ale při prvním soutěžním letu nastalo rozčarování - motor zhasnul asi ve dvacetimetrové výšce, takže let pouhou půlminutu. Nevadí, počítají se dva soutěžní lety a dva starty mě ještě zbývají. Rozebrání karburátoru, vyčištění palivové soustavy, pozemní motorová zkouška - vše vypadá OK. Bohužel druhý let byl kopií toho prvního a čas necelá minuta. Na třetí let otevírám jehlu karburátoru o čtyři zoubky, ať to "žere co to žere", ale ať to alespoň chvíli jede. A ejhle - motor běží "jako za mlada" - parádní výška na hranici viditelnosti a přes 20 minut trvající let v termice se dvěma dravci. Toto maximum, které mě nakonec pěkně potěšilo a zvedlo náladu, bohužel stačilo opět pouze na 4. místo. Na třetího mě chybělo 40 sekund! Později jsem se dozvěděl od slovenských kolegů, že museli také více otevřít palivové jehly. 

Večerní návrat domů bez problémů a radost s pěkně prožitého víkendu s partou bezva lidiček.

Zdeněk S.