Po uvědomění si, že asi není úplně nejvhodnější, s historiky jezdit létat pouze jedenkrát za rok a to ještě přímo rovnou na ME, že by bylo vhodné, se občas také ukázat v „místních luzích a hájích“, jsem se se synovcem Michalem vypravil na letošní první nejbližší soutěž/setkání na Slovensko, do Šaíe. Konečné rozhodnutí, jestli pojedeme, nebo ne, bylo do velké míry ovlivněno né moc příznivým počasím, které panovalo přes celý týden, před předmětným víkendem. Lepšící se počasí koncem pracovního týdne a příznivá předpověď na víkend rozhodla, že v sobotu brzy ráno jsme sedli do auta a absolvovali tu 170 km dlouhou cestu.

Nakonec jsme vynaložených finančních prostředků i času věnovanému této akci vůbec nelitovali.

Strávili jsme, na místním, sluncem zalitém letišťátku, krásný,pohodový den ve společnosti stejně „postižených“, příjemných lidí. Dobré náladě napomohla i ze strany pořadatelů perfektně připravená organizace celé akce, která byla založena na vzájemné důvěře mezi soutěžícími.

I když jsme s Michalem létali „jen“ kategorii větroňů a Taxaco, byla to dopoledne vcelku honička, abychom stihli odlétat všechny lety. Hlavní komplikací byl neustále se měnící směr větru. Otáčet neustále gumicuk jsme vzdali a tak časy jednotlivých letů se značně lišily, podle toho, jak vysoko se model podařilo zrovna vytáhnout.

Čas po obědě jsme si s Michalem vyčlenili pro naše Texaca. Hned ráno, při příjezdu na letiště mě překvapilo, že není na takovou soutěž posečené, ale naštěstí letiště bylo lemováno relativně rovnou polní cestou, ze které se dalo dobře startovat. Texaco se létalo podle nových evropských pravidel, tj. na 3 lety s prodlouženým maximem na 30 minut. Vždycky jsem si říkal, že takový čas zaletět, to musí být spíše náhoda. No a že se to stát může, to ukázala hned tato soutěž, kde se to podařilo jednomu ze soutěžících hned první let a to s úplně novým modelem, který byl dokonce pro tuto kategorii relativně malý.

Já jsem těsně před touto soutěží ve Flamingu nahradil brněnskou desítku lehčí, ale i slabší šestapůlkou Irvine a tak jsem sám byl zvědavý, jak „to bude chodit“. Sice motorový čas se prodloužil, ale dosažená výška nebyla podle mých představ. První dva lety nic-moc, ale při třetím se mě podařilo éro „posadit“ do stoupáku a tak čas téměř 11 minut již byl veselejší. Při tomto letu bylo zajímavé (krásné), jak téměř hned po zastavení motoru, se k mému kroužícímu modelu přidal nějaký dost velký dravec a téměř celý let v podstatě létal paralelně s letadlem

V konečném hodnocení mě tento let vynesl v této kategorii druhé místo.

Domů jsme se s Michalem vrátili večer, ještě za světla, což potvrdilo, že celá soutěž měla pohodový spád a vše bylo pořadateli dobře připraveno.

Těším se na příště. Z.S.

FOTOgalerie